Co dělá město naším domovem – rozhovor s urbanistkou

Město je skvělým místem pro život. Ale především, pokud máte auto.

Ironie stranou, je to výstižný obraz toho, jak se naše města za poslední století vyvíjela. Až 60 % veřejného prostoru je věnováno automobilové infrastruktuře. Města se stala domovem aut, nikoli lidí.

Abychom pochopili, co vlastně znamená město, ve kterém se lidé cítí jako doma, oslovili jsme architektku, urbanistku a matku čtyř dětí Yoko Alender. 

Naše nejnovější kampaň vyzdvihuje myšlenku, že lidé by se měli ve městech cítit jako doma. Když vyjdete ze svého bytu, neměli byste se cítit jako v betonové džungli bez duše, ale jako v útulném pokoji. Co si myslíte, že může v lidech vyvolat pocit útulnosti a domova?

Doma se cítíme bezpečně, pohodlně a uvolněně. Instinktivně víme, jak se chovat a co dělat. Tento prostor nás podporuje v tom, abychom byli sami sebou a věnovali se svým aktivitám. 

Veřejné prostory by měly být stejně intuitivní. Měly by nám napovídat, co máme dělat a jak se chovat – kde máme jezdit, chodit a sedět. A zároveň by nás měly neustále chránit. Stejně jako nás obývací pokoje spojují, měly by veřejné prostory vybízet k jednotě a interakci. 

Společné jídlo ve společném prostoru: Yoko si užívá piknik s rodinou.

Jaké jsou klíčové prvky, díky nimž se lidé ve městě cítí jako doma?

Dánský urbanista Jan Gehl velmi dobře definoval kritéria kvality městského prostoru. Jde o naplnění našich základních lidských potřeb: 

1) Bezpečnost – před dopravou, hlukem a znečištěním ve všech formách,

2) Pohodlí – rozmanitost míst k procházkám, posezení a hrám,

3) Příjemnost – výhledy, zeleň a kvalitní architektonické detaily.

Prostor by měl mít také svou identitu – něco, co ho činí jedinečným a vaším. Možná je to příjemný výhled nebo krásná známá vůně, jako je pekárna, která tam byla vždycky, nebo nové hřiště, kde můžete trávit čas s dětmi.

Na základě těchto kritérií se zdá, že většina míst nám nedává pocit domova. Proč tomu tak je?

V minulosti měla města lidské měřítko. Velká část veřejného života, například sdílení zpráv a obchodování, se odehrávala na ulicích a náměstích. Silnice byly navrženy pro chůzi a značky byly čitelné při rychlosti 5 km/h.

Pak ale přišla auta, která jezdila rychle 50, 60, 90 a více km/h. To si vyžádalo zcela jiný design ulic, protože lidské oko při jízdě vnímá věci jinak (vezměte si například velikost značek na dálnicích). Následovala jiná úroveň hluku a pocitu nejistoty.

Projíždění kolem zaparkovaných aut aneb den v životě cyklisty.

Jak mohou městské úřady zajistit, aby se jejich obyvatelé cítili ve městě jako doma?

Jde o organizaci každodenního života. 

Dostanu pro své dítě místo ve školce, která je nejblíže mému bydlišti, abych ho tam mohl nosit pěšky a cestou potkávat sousedy? Máme na sídlišti hřiště nebo park? 

Mám v blízkosti místní obchod s potravinami, kde si mohu koupit čerstvé mléko a chléb na každý den, nebo místní bar na rohu, kam mohu po práci zaskočit s přáteli? Jsou autobusové zastávky příjemným místem, kde se dá čekat a povídat si s ostatními?

Tyto obyčejné věci mají zásadní vliv na kvalitu života a pocit domova.

Jaký vliv má doprava a mobilita na utváření pocitu domova ve městě?

Pokud jde o mobilitu, věřím ve všestrannost. Jeden den budu potřebovat auto, druhý den dám přednost tramvaji. Nebo dostanu chuť být na čerstvém vzduchu a jet na kole.

Ve velkých městech si vždy můžete vybrat mezi metrem a autobusem – můžete si vybrat mezi rychlým dojížděním a pěkným výhledem. Turisté by měli mít možnost snadno si koupit jízdenku na autobus přiložením platební karty nebo přes telefon, místo aby hledali vyhrazený automat.

Stejně jako v našich domovech, i v našich čtvrtích očekáváme, že budou vypadat hezky. I veřejná doprava může vypadat příjemně a nabízet zajímavé výhledy – stačí se podívat na londýnské dvoupatrové autobusy! 

Design a charakter veřejné dopravy, ulic, značek a dalších detailů může přispět k identitě města a udělat ho rozpoznatelnějším – více podobným domovu.

Nákladní kola mohou nahradit auta při cestě na nákupy.

Stále více se objevují iniciativy řízené komunitami, jejichž cílem je učinit městské oblasti přátelštější k lidem. Jaké jsou vaše oblíbené?

Jako první mě napadá newyorská iniciativa parkletů. Ale blíže k domovu si myslím, že místní komunitní festivalové dny Uue-Maailma a Kalamaja v Tallinnu skutečně pomohly sjednotit lidi a zpřístupnit jejich ulice jiným způsobem. Na ulici byl postaven dlouhý stůl a všichni se připojili k rodinám a přátelům ke společné večeři.  

***

Cítíte se ve svém rodném městě jako doma?

Naše města by nám měla dávat pocit domova. Jsou tu pro lidi, nejen pro auta. Sdílená mobilita může pomoci snížit počet aut v našich ulicích a vrátit část prostoru lidem.

Přečtěte si více o naší kampani Města pro lidi a zjistěte, jak byste se měli cítit v dobrém městě.