Očima Tõnua Tunnela – od prostorů pro auta k místům pro lidi

Tunnelova vize

Možná si to ani neuvědomujete, ale vaše město je postaveno pro auta. Silnice a parkoviště zabírají až 80 % městské rozlohy. Představte si, že by se část z nich mohla proměnit v zelené parky a živé pěší zóny.

Po celém světě se města začala stavět proti osobním automobilům.

Abychom tuto změnu zdokumentovali, vyslali jsme oceňovaného fotografa Tõnu Tunnela napříč Evropou a jeho snímky jsme uspořádali do vůbec první galerie městských proměn.

A nyní je čas, abyste si poslechli samotného fotografa – Tõnua Tunnela, který je fascinován neustále se měnícími městy.

Otázka: Pověz nám něco o sobě.

„Jako fotograf architektury na volné noze tíhnu k zachycování industriálních prostor. 

Pozorování měst, jejich architektury a urbanismu mě fascinuje už půlku života. Než jsem se začal věnovat fotografii na Estonské akademii umění, krátce jsem studoval stavební inženýrství na Technické univerzitě v Tallinnu. I když byl tento obor na můj vkus příliš sucharský, byl to můj první projev hlubokého zájmu o zastavěná prostranství.

Život v Tallinnu mi umožnil být svědkem bohaté historie různých epoch, od středověkého Starého města přes zchátralé průmyslové oblasti sovětské éry, amatérský kovbojský kapitalismus 90. let až po přepychové mikrobytovky s dveřmi ovládanými chytrým telefonem. 

Pozorování těchto oblastí a jejich nevyhnutelné gentrifikace se z vášně stalo profesí. Ačkoli fotografuji především na zakázku pro architekty, stále příležitostně dokumentuju staré budovy určené k demolici nebo renovaci k nepoznání. Cítím při tom zvláštní společenskou odpovědnost.”

Z Barcelony do Amsterdamu – přizpůsobení se rytmu jednotlivých měst

Otázka: Popiš projekt – jak jsi ho uchopil? Jakým výzvám jsi čelil? Ve kterých městech se ti nejvíce líbilo?

„Práce na tomto projektu byla zajímavým experimentem, jak pochopit, jak různá města vypadají, cítí a dýchají. 

Zatímco v některých městech bylo snadné se pohybovat, pohyb po jiných se projevoval jako mnohem náročnější.

Překvapivě mě rychle přešla radost z každodenního cestování do nového města a přijal jsem běžné městské podmínky. Projekt mě donutil přizpůsobit svůj fotografický rytmus a techniky. Naučil jsem se být rychlejší a diskrétnější.

Dokonce jsem s sebou se přestal nosit stativ a chtěl jsem splynout s turisty. To mi pomohlo nepřitahovat pozornost, když jsem se snažil pořídit dokonalý záběr rušného náměstí nebo pěší ulice.

Cesta po městech byla plná nezapomenutelných okamžiků, od barcelonského taxikáře, který projížděl noční ulicí, až po starší pány, kteří hráli petanque a živě konverzovali v centru města.

Největší radost mi však udělal pohled na proměnu ulic, které byly přeplněné auty, a teď jsou z nich rušné pěší zóny.

Poznávání Paříže na elektrokole se ukázalo jako nečekaně příjemný zážitek. Zároveň si Kodaň rychle získala mé srdce a díky ohleduplnější dopravní kultuře se stala jedním z mých nejoblíbenějších měst vůbec.

Naopak, při manévrech v Amsterdamu jsem se cítil poněkud agresivně a chyběla mi harmonie, kterou jsem v Kodani poznal.”

Jak se města vyvíjejí – z prostor pro auta na místa pro lidi

Otázka: Která města se změnila nejvíce? Která mají ještě rezervy? A jak můžeme vytvořit města více zaměřená na lidi?

„I když je těžké určit přesná místa, zaujaly mě proměny Paříže a Amsterdamu. Zároveň města jako Turín, Madrid, Tallinn a Stockholm podle mého názoru vyžadují další úpravy.

Jako zkušený cyklista jsem si téměř všude pohodlně půjčoval koloběžky a elektrokola. Přesto chápu, že ne každý má stejnou jistotu jako já při jízdě v cizím městě.

Abychom vytvořili město, které vychází vstříc svým obyvatelům a je schopné se měnit, potřebujeme zelené plochy, rovnost mezi různými druhy dopravy a přístup k plánování měst, který je zaměřen především na člověka.

Města zítřka musí být inkluzivní, dostupná, trvale udržitelná a zaměřená na lidi, nikoli na auta. Jejich proměna však není úkolem pouze pro městské inženýry. Je potřeba kolektivní akce. Jako občané se na jejich utváření významně podílíme.

Koneckonců města, která chceme zítra, začínají tím, co děláme dnes.

Změna může proběhnout rychleji – a dobré je začít tím, že budeme méně jezdit autem, pak více chodit pěšky a/nebo jezdit na kole a cestovat veřejnou dopravou, koloběžkami, elektrokoly a sdílenými auty.”

Podívejte se na celou online galerii a dozvíte se více o tom, jak můžeme vytvořit města pro lidi, ne pro auta.